Někdy se ukáže, že jednoduchý nápad je silnější než desítky složitých konceptů — právě tak vznikla v 70. letech hra Simon, která zanechala výraznou stopu v dějinách elektronické zábavy. Čtyři barevná tlačítka, světelné signály a tóny připomínající hudební noty — to vše dohromady tvořilo jednoduchou, ale překvapivě poutavou hru na paměť. Za tímto minimalismem stál důmyslný inženýrský nápad, zrozený na pomezí videoher, zvukových experimentů a touhy vytvořit něco skutečně nového.
Historie hry
Nápad na hru Simon vznikl v hlavách Ralpha Baera a Howarda Morrisona — inženýrů úzce spjatých s vývojem prvních videoher. Baer byl již známý jako „otec videoher“ díky vytvoření konzole Magnavox Odyssey — první domácí herní konzole. Inspirací pro Simona se stala arkádová hra Touch Me od společnosti Atari, ve které měl hráč za úkol zapamatovat si zvukové a světelné signály.
Podle Baera však byla Touch Me nemotorná a neúspěšná. On a Morrison se rozhodli koncept vylepšit: zdokonalit zvuky, ovládání učinit intuitivnějším a design přitažlivějším. Spolu s programátorem Lenny Copem vytvořili zařízení, které dokázalo přehrávat sekvence světla a zvuku, jež měl hráč zopakovat. V roce 1978 jejich hru uvedla na trh společnost Milton Bradley — jeden z největších výrobců stolních a elektronických her v USA.
Simon se ihned stal hitem. V roce 1978 byl představen na Mezinárodním veletrhu spotřební elektroniky v Chicagu a okamžitě si získal pozornost. Ukázka vyvolala velký zájem novinářů, prodejců i návštěvníků, díky čemuž se novinka rychle dostala do obchodů.
Zařízení se čtyřmi tlačítky — zeleným, červeným, modrým a žlutým — přehrávalo čisté hudební tóny v určitém pořadí. Hráč měl za úkol zopakovat danou sekvenci, která se s každým kolem prodlužovala. Kombinace světla a zvuku vytvářela vtahující efekt a motivovala hráče ke zlepšování vlastního výkonu.
Simon si rychle získal oblibu ve Spojených státech i v zahraničí. Už na začátku 80. let se začal vyrábět i v dalších zemích, například ve Velké Británii, Kanadě nebo Německu, a značka se dále rozvíjela: vznikly verze jako Simon 2, Pocket Simon, Simon Stix a později elektronické remaky i mobilní aplikace. Každá nová verze se snažila zachovat ducha originálu a zároveň přinášela nové herní režimy, kompaktnější provedení nebo vizuální efekty. Simon se tak stal nejen hračkou, ale i ikonou své doby — příkladem, jak jednoduchý nápad může dosáhnout kultovního statusu.
Zajímavosti
- Každé ze čtyř tlačítek Simona mělo jedinečný zvuk založený na hudebních tónech — do, mi, sol a si —, což dělalo hru nejen vizuálně výraznou, ale i snadno rozpoznatelnou podle zvuku a dodávalo jí rytmický i melodický prvek.
- Původní tvar zařízení byl inspirován bubnem: kulaté tělo se čtyřmi segmenty posilovalo propojení mezi zvukem a akcí.
- První série hry Simon se prodávala za 24,95 dolaru — což by dnes odpovídalo přibližně 120 dolarům po započtení inflace — a přesto byla poptávka tak vysoká, že se hra rychle vyprodala.
- Hra Simon našla uplatnění i mimo oblast zábavy: byla aktivně používána v různých kognitivních výzkumech, mimo jiné ke studiu krátkodobé paměti a schopnosti soustředění, díky své jasné a postupně náročnější struktuře úkolů.
- Název Simon odkazuje na dětskou hru „Simon says“, ve které účastníci mohou plnit jen příkazy začínající frází „Simon říká“ — odkaz, který podtrhuje herní mechanismus: pozorné sledování a přesné provedení.
- V roce 1999 byl Simon zařazen do americké Národní síně slávy hraček jako jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších vynálezů v dějinách zábavního průmyslu.
Simon byl jednou z prvních her, která úspěšně propojila zvuk, světlo a paměť, čímž otevřela cestu nové generaci interaktivních hraček. Hra inspirovala mnoho klonů a napodobenin a ovlivnila desítky vývojářů. Dnes je považována za klasiku a původní verze z roku 1978 se staly cennými sběratelskými kousky.