Shogi online, zdarma

Jednou z nejznámějších deskových her, která svou popularitou dokonce předčí slavné go, je Shogi neboli „japonské šachy“. Také tuto hru hrají dva hráči na šachovnici s černými a bílými kameny.

Na rozdíl od klasických šachů však ve hře Shogi začínají černí — „sente“ (先手, „ti, kdo hrají první“), zatímco bílí — „gote“ (後手, „ti, kdo hrají později“) — táhnou až druzí. Liší se také typy, tahy a hodnota figur, a velikost hrací plochy není omezena na 8×8 — může dosahovat až 36×36 polí!

Historie hry

Nelze s jistotou určit, kdy Shogi vzniklo, ale je jisté, že k tomu došlo v Japonsku — přibližně mezi lety 794 a 1185. Důkazem je traktát „Nové záznamy o sarugaku“ (新猿楽記) od japonského dvorního učence Fujiwary no Akihiry (藤原明衡) z období Heian (平安時代). Tento text podrobně popisuje pravidla hry, která se již tehdy dělila na „malé Shogi“ a „velké Shogi“. První se hrálo na poli 9×9, druhé na poli 13×13.

Při hlubším pohledu do historie se předpokládá, že Shogi, podobně jako klasické šachy, vzniklo na základě indické hry čaturanga (चतुरङ्ग). Ta se nejprve rozšířila z Indie do Persie, kde se proměnila ve hru šatrandž (شَطْرَنْج‎). Poté se šatrandž stal populárním v jihovýchodní Asii, kde na jeho základě vznikly Xiangqi (象棋, Čína), Janggi (장기, Korea) a Shogi (Japonsko).

Nejstarších 16 figurek Shogi, nalezených archeology v japonské prefektuře Nara, pochází z 11. století. Mají plochý pětiúhelníkový tvar a jsou označeny japonskými znaky. Ačkoli tvar figur zůstal stejný, velikosti hracích polí se v různých obdobích značně lišily. Například mezi lety 1185 a 1573 se v Japonsku hrálo Shogi na herních deskách až o velikosti 36×36 polí, přičemž ve hře mohlo být až 804 figur současně. To činilo hru jednou z nejsložitějších svého druhu, mnohonásobně náročnější než západní šachy.

Existovalo několik variant Shogi: například Dai Shogi (大将棋, 15×15), Chū Shogi (中将棋, 12×12), Dai Dai Shogi (大大将棋, 17×17), Taikyoku Shogi (大局将棋, 36×36). Tyto varianty vyžadovaly nejen výjimečnou paměť a strategické myšlení, ale také několik hodin nebo dokonce dní k dokončení jediné partie.

V 16. století japonský císař Go-Nara (後奈良天皇) hru Shogi zjednodušil a přivedl ji do dnešní podoby. Od té doby se hraje na pevném poli o rozměrech 9×9 s pouhými 40 figurami. Go-Nara zavedl zcela nové pravidlo — možnost za určitých podmínek používat ukořistěné soupeřovy figury. Právě to učinilo Shogi skutečně jedinečnou hrou, nikoli pouze variantou šachu.

Zavedením tohoto pravidla začalo být Shogi vnímáno nejen jako strategická hra, ale také jako hra vyžadující pružné myšlení: hráč musí brát v úvahu nejen své vlastní figury, ale i ty, které mohou být po zajetí použity proti němu. Tato dynamika výrazně rozšiřuje rozsah taktických možností.

Největší oblibě se Shogi těšilo v Japonsku od počátku 17. století až do konce 19. století. Bylo považováno za oblíbenou zábavu šógunů (vojenských vůdců) a nejsilnější hráč získával titul meijin (名人, „velmistr“) a byl oficiálně jmenován ministrem Shogi. Ve druhé polovině 19. století hra přišla o státní podporu a po druhé světové válce jí dokonce hrozil zákaz.

Důvodem, proč japonská vláda usilovala o zákaz Shogi, bylo používání zajatých figur, což vyvolávalo přímé asociace s válečnými zajatci. Tehdejší mistr Shogi Masuda Kōzō (升田幸三) však dokázal hru obhájit. Jeho hlavní argument zněl, že v klasických šachách se figury nezajímají, ale „zabíjejí“, což je ještě násilnější.

Masuda Kōzō nejenže přesvědčil úřady o kulturní hodnotě hry, ale také uspořádal ukázkové partie, publikoval články v tisku a získal podporu intelektuálů. Díky jeho úsilí Shogi nejen přežilo, ale ve válečném období zažilo i novou vlnu popularity.

Zajímavosti

Shogi je staletí stará japonská hra, kolem níž se za posledních 900 let nashromáždilo mnoho zajímavostí. Mezi ty nejzajímavější patří:

• Navzdory všeobecnému přesvědčení je právě Shogi — nikoli klasické šachy — nejpopulárnější „šachová“ hra na světě, vzniklá na základě indické čaturangy.
• V Japonsku se oficiálně slaví Den Shogi 17. listopadu. Tato tradice sahá do 17. století, kdy před šógunem slavnostně soupeřili nejlepší hráči.
• Podle úrovně dovedností se hráčům Shogi udělují tituly (dan — 段) podle systému „kyū-dan“ (級—段): amatérské, profesionální mužské a profesionální ženské.
• V Japonsku existuje škola věnovaná výhradně této hře. Přijímá pouze studenty starší 20 let, kteří dosáhli pátého stupně amatérského danu.
• Nejsilnějším hráčem Shogi v období 1990–2000 byl Japonec Jošiharu Habu (羽生善治), který získal 99 titulů. V roce 2020 vede jeho krajan Sōta Fudžii (藤井聡太).
• Sōta Fudžii se stal nejmladším hráčem v historii, který získal titul meijin ve věku 21 let, čímž překonal rekord starý více než půl století. Také jako první v historii získal všech sedm hlavních titulů současně.

K roku 2025 hraje Shogi na amatérské i profesionální úrovni minimálně 20 milionů lidí. To je výrazně více než počet hráčů Renjū a Go. Shogi je právem považováno za jednu z nejpopulárnějších deskových her nejen v Japonsku, ale i na celém světě.

Tato hra nejen rozvíjí strategické myšlení, ale také přibližuje hráče k bohaté kultuře Japonska. Mnozí, kdo si ji zahrají jednou, zůstávají věrnými fanoušky Shogi po celý život.

Na rozdíl od klasických šachů mají v shógi všechna pole hrací desky stejnou barvu, stejně jako samotné figurky. Ačkoliv se jim tradičně říká „černé“ a „bílé“, všechny jsou ve skutečnosti natřeny jednotným světlým odstínem s tmavými znaky na vrchní straně.

Příslušnost figurek neurčuje barva, ale směr jejich špičaté části – figurky jsou vždy otočeny směrem k soupeři. Figurky hráče nahoře tedy směřují dolů, zatímco figurky hráče dole směřují nahoru. Když je figurka zajata a následně znovu vrácena na desku, její směr se automaticky obrátí, což značí, že nyní patří druhému hráči. Orientace figurek je tak hlavním vizuálním vodítkem během partie.

Tento grafický přístup vychází z historické tradice – figurky se původně ručně vyráběly ze dřeva a popisovaly se tuší. Kromě estetické funkce toto provedení pomáhá udržet přehlednost a čitelnost desky i při větším počtu figur v poli.

Pravidla hry

Celkem se ve hře používá 40 figurek – po 20 na každého hráče. Dělí se do 8 různých typů:

• Král. Nejvyšší figurka ve hře, která se může pohybovat o jedno pole kterýmkoli směrem (jako v klasických šachách). Nesmí však vstoupit na pole ohrožené soupeřovou figurkou.
• Zlatý generál. Může se pohnout o jedno pole dopředu, do stran nebo dozadu a diagonálně pouze dopředu. Díky tomu je univerzální při obraně i při postupu středem.
• Stříbrný generál. Může se pohybovat diagonálně do všech směrů nebo přímo dopředu. Při dosažení soupeřovy strany se povyšuje na zlatého generála.
• Kůň. Na rozdíl od šachového koně se kůň v shógi pohybuje do tvaru písmene „L“ pouze dopředu – o dvě pole svisle a jedno vodorovně, vlevo nebo vpravo. Je to jediná figurka, která může přeskakovat jiné.
• Kopí. Může se pohybovat pouze svisle dopředu o libovolný počet volných polí. Nesmí se vracet zpět a po dosažení konce desky se povyšuje na zlatého generála.
• Věž. Může se pohybovat dopředu, doleva i doprava o libovolný počet polí. Nesmí se však vracet dozadu. Po dosažení soupeřovy strany se promění v draka – ten se může pohybovat jako věž a navíc i o jedno pole diagonálně.
• Střelec. Pohybuje se diagonálně přes libovolný počet prázdných polí. Po dosažení soupeřovy strany se promění v dračího koně, který kromě diagonálního pohybu může jít i o jedno pole svisle nebo vodorovně.
• Pěšec. Nejslabší figurka v shógi – pohybuje se o jedno pole dopředu. Na rozdíl od šachového pěšce bere soupeřovy figurky přímo před sebou, nikoli diagonálně.

Na začátku partie má každý hráč k dispozici 1 krále, 1 věž, 1 střelce, 2 zlaté generály, 2 stříbrné generály, 2 koně, 2 kopí a 9 pěšců. Hráči se střídají v tazích: buď posouvají jednu figurku, nebo místo tahu nasazují dříve zajatou soupeřovu figurku zpět na desku.

• Nesmíte mít dva pěšce ve stejném sloupci. I když jsou mezi nimi jiné figurky, druhý pěšec ve sloupci je zakázán.
• Mat pěšcem z ruky je zakázán. Pěšec nesmí být nasazen tak, aby okamžitě způsobil mat, i když mat figurkou, která už je na desce, povolen je.
• Figurky nesmí být nasazeny do slepé uličky. Není dovoleno umístit figurku na řadu, kde by nemohla provést žádný legální tah – například kopí na poslední řadu nebo koně na předposlední.
• Při nasazení se figurky nesmí povýšit. Zajaté figurky musí být vráceny ve své základní podobě – bez okamžitého povýšení.

Zákaz dvojitých pěšců ve stejném sloupci patří mezi nejznámější pravidla shógi a jeho porušení v oficiální partii znamená okamžitou porážku. Zajímavý je i pojem „mat pěšcem z ruky“ (打ち歩詰め) – situace, kdy se hráč pokusí dát mat nasazením pěšce – což je výslovně zakázáno.

Aby se figurka mohla povýšit na zlatého generála, draka nebo dračího koně, musí vstoupit do povyšovací zóny na soupeřově straně. Vítězí ten hráč, který ochrání vlastního krále a zároveň dá mat soupeři.

Tipy ke hře

Shógi je ještě rozmanitější než klasické šachy a umožňuje vytváření propracovanějších strategií a delších kombinací tahů.

• Povyšujte své figurky. Dostaňte je do soupeřovy zóny a získejte tak větší sílu i taktické výhody.
• Chytře nasazujte zajaté figurky. Umisťujte je na volná pole, abyste narušili rovnováhu sil a vytvořili nečekané hrozby.
• Chraňte svého krále. I během útoku dbejte na jeho bezpečnost a vyhněte se šachu nebo matu.
• Útočte z více stran. Obklopte soupeřova krále, omezte jeho pohyb a zvyšte šanci na úspěšný útok.

Správné rozdělení figur mezi útok a obranu je klíčové pro celkovou strategii. Například jedna věž nebo střelec často zůstává vzadu na ochranu krále, zatímco ostatní se účastní útoku.

Po osvojení pravidel lze snadno porazit slabší soupeře – včetně umělé inteligence na nízké úrovni. Porazit zkušeného hráče shógi je však nesmírně obtížné – kromě praxe vyžaduje také dobrou paměť, soustředění, logické myšlení a schopnost plánovat několik tahů dopředu.