Přestože je počítačová hra Mahjong Solitaire celosvětově populární a v mnoha zemích se jí častěji říká jednoduše Mahjong, její vznik zůstává málo známý a v mnohém překvapivý. Tato hra vyniká mezi ostatními hlavolamy jedinečnou kombinací staré čínské tradice a moderní digitální formy. Původně se slovo «Mahjong» (麻將) vztahovalo k populární hře s kameny, která vznikla v Číně v druhé polovině 19. století, v období dynastie Čching (清朝), a rychle se stala součástí každodenní kultury městských obyvatel. Na Západě a v mnoha dalších zemích se však tento název spojoval především s počítačovým solitérem — samostatnou logickou hrou pro jednoho hráče, která zdědila kameny a symboliku, ale nikoliv původní pravidla.
Vizuální estetika čínských kamenů se znaky, draky a bambusovými vzory učinila ze hry jakýsi univerzální jazyk, který nevyžadoval překlad, a právě to jí pomohlo získat uznání po celém světě. Dnes stojí Mahjong po boku Klondiku a Hledání min, čímž tvoří digitální klasiku éry osobních počítačů. Jeho historie je cesta od experimentálního programu na výukovém počítači až po všudypřítomnou zábavu na milionech zařízení. Dále budeme sledovat, jak Mahjong vznikl, jakými změnami prošel a jaká zajímavá fakta jej provázejí.
Historie Mahjong
Původ a autor
Abychom pochopili, jak se Mahjong stal celosvětovým fenoménem, stojí za to vrátit se k jeho počátkům. Moderní verze Mahjong byla poprvé vytvořena v roce 1981 americkým programátorem Brodiem Lockardem na počítačovém systému PLATO. Lockard, student Stanfordu a talentovaný gymnasta, utrpěl tragickou nehodu: při tréninku si vážně poranil páteř a ochrnul od krku dolů. Navzdory tak závažným následkům se nevzdal touhy programovat a hledat nové formy tvořivosti.
Během dlouhé léčby v nemocnici Lockard trval na tom, aby byl na jeho pokoj nainstalován terminál systému PLATO. Díky tomu mohl pokračovat v práci na počítači s pomocí speciální tyčky držené v ústech. Takový způsob interakce vyžadoval obrovskou trpělivost a úsilí, ale právě on umožnil Lockardovi uskutečnit své nápady.
Podle Lockardových vzpomínek vznikl nápad na budoucí hru při pozorování ostatních pacientů: v nemocnici údajně skládali jakýsi druh solitéru z kamenů tradičního Mahjong, stavěli pyramidovou konstrukci připomínající «želvu». Tato činnost Lockarda zaujala a rozhodl se přenést myšlenku do digitálního prostředí vytvořením počítačové verze hlavolamu. Tak vznikla jeho hra — Mah-Jongg, pojmenovaná na počest klasického čínského Mahjong (麻將), jehož symboly a obrazy byly použity pro vzhled virtuálních kamenů. Historické důkazy o existenci takového solitéru nebyly nalezeny, ale tento příběh se stal základem legendy o původu počítačového Mahjong.
První verze Mah-Jongg běžela na síťové platformě PLATO, podporovala ovládání prostřednictvím dotykové obrazovky CDC-721 a šířila se volně, bez komerčních omezení. Na začátku 80. let to byla skutečná novinka: Mahjong se stal jednou z prvních počítačových her, které používaly prvky dotykového ovládání, čímž předznamenal budoucí směr vývoje interaktivních technologií.
Komerční úspěch
Další důležitý krok ve vývoji Mahjong nastal v roce 1986, kdy společnost Activision vydala první komerční verzi hry s názvem Shanghai pro osobní počítače a domácí konzole. Na vytvoření projektu se podílel sám Brodie Lockard a producentem byl Brad Fregger, který sehrál klíčovou roli při proměně nápadu v masový produkt.
Hra vyšla současně na několika populárních platformách — IBM PC, Amiga Computer, Macintosh, Atari ST a Apple IIGS. Verzi pro Macintosh vyvinul sám Lockard a port na Apple IIGS provedl programátor Ivan Manley za účasti Freggera.
Shanghai si rychle získal popularitu: podle odhadů se po celém světě prodalo asi 10 milionů kopií, což bylo na tehdejší dobu považováno za obrovský úspěch pro stolní hlavolam. Tato hra fakticky proměnila Mahjong z experimentu v globální fenomén a upevnila jej jako samostatný žánr.
Název Shanghai se stal registrovanou ochrannou známkou Activision, takže ostatní vydavatelé, kteří vytvářeli podobné hlavolamy, museli hledat alternativní pojmenování. V důsledku toho se v běžném užívání ustálil obecný název «Mahjong» a časem se začal spojovat především s počítačovým solitérem. Tradiční stolní hra si přitom zachovala své místo v kultuře, avšak pro mnoho lidí v různých zemích první zmínka o názvu vyvolávala obraz digitálního hlavolamu.
Díky úspěchu Shanghai se však Mahjong rychle rozšířil pod různými názvy — Mahjong Solitaire, Mahjongg, Shanghai Solitaire, Mah Jong — a stal se dostupným na mnoha platformách, od domácích počítačů a herních konzolí až po první přenosná zařízení. Tak začala skutečná expanze žánru, která jej učinila součástí herní kultury konce 20. století.
Šíření a varianty
Na konci 80. let se Mahjong dostal za hranice domácích počítačů a pronikl dokonce i do oblasti arkádové zábavy. V roce 1989 japonská společnost Tamtex (タムテックス) představila na herních automatech originální variantu s názvem Shisen-Sho. Na rozdíl od Mahjong zde kameny nebyly rozloženy do vícevrstvé pyramidy, ale na plochý povrch, a pravidla byla také jiná: dvojice se odstraňovaly nejen při shodě vzorů, ale i tehdy, když bylo možné je spojit čarou určitého tvaru. Tento přístup otevřel hráčům jiný typ hlavolamu a stal se předobrazem celé rodiny her, později známých pod názvem «Mahjong Connect». Objevení Shisen-Sho ukázalo, že zájem o Mahjong existoval i v Asii: navzdory širokému rozšíření tradiční víceuživatelské varianty hráči ochotně přijímali i nové formáty.
Další důležitý krok nastal v roce 1990, kdy se hra dostala do slavné kolekce Microsoft Entertainment Pack pro Windows 3.x. Byl do ní zahrnut solitér s názvem Taipei, který miliony uživatelů osobních počítačů ocenily pro jeho jednoduchost a názornost. Pro mnoho uživatelů Windows byl právě Taipei prvním seznámením s Mahjong a samotný žánr se upevnil jako «klasika kancelářské zábavy». Později Microsoft pokračoval v tradici: v prémiových edicích Windows Vista a Windows 7 byla předinstalována vylepšená verze s názvem Mahjong Titans, což definitivně upevnilo hru v digitálním každodenním životě.
Paralelně s komerčními vydáními se aktivně rozvíjelo hnutí nadšenců, kteří vytvářeli bezplatné implementace Mahjong pro různé systémy. V 90. letech se verze hry objevily i v prostředí operačních systémů podobných UNIX. Například Mahjongg byl součástí standardního balíčku her pro pracovní prostředí GNOME a podobná implementace KMahjongg byla nabízena uživatelům KDE. Tyto projekty přispěly k tomu, že Mahjong byl dostupný nejen uživatelům Windows a konzolí, ale i členům komunity open source softwaru.
Na začátku 21. století se hra stala skutečně univerzálním formátem: Mahjong bylo možné najít prakticky na každém operačním systému a zařízení, od domácích PC a notebooků přes herní konzole až po první mobilní platformy. V tomto období si definitivně upevnila status «digitální klasiky» a stala se jednou z těch her, které uživatele provázely všude, bez ohledu na to, jaké zařízení používali.
Celosvětové uznání
Postupně se Mahjong stal nejen populární počítačovou hrou, ale i skutečným kulturním fenoménem. V Evropě a USA získal pevné místo mezi domácí zábavou spolu s puzzlemi, křížovkami a karetními solitéry. Jeho úspěch se vysvětloval kombinací jednoduchých pravidel a téměř meditativního herního procesu: i krátká partie umožnila oprostit se od starostí a soustředit se na klidné rozebírání vzoru z kamenů.
V Rusku se hra rozšířila koncem 90. let a začátkem 21. století a rychle se stala běžnou zábavou pro široké publikum. Pro mnoho ruských uživatelů byl tento solitér prvním setkáním se slovem «Mahjong» a teprve později zjistili, že pod stejným názvem existuje tradiční stolní hra s úplně jinými pravidly a formátem.
V Japonsku a Číně byl počítačový Mahjong také známý, ale tam jej jasně oddělovali od klasické hry. V japonské tradici se pro elektronický solitér vžil název Shanghai, přímo spojený s hitem společnosti Activision. V Číně byl vnímán spíše jako moderní digitální adaptace známých symbolů a kamenů než jako samostatná alternativa k tradiční stolní hře.
Časem se na trhu objevily stovky variant Mahjong, lišících se jak názvy, tak vizuálním zpracováním. Vedle klasických sad se znaky a draky se vydávaly tematické kolekce: kameny s ovocem, vlajkami, znameními zvěrokruhu, zvířaty nebo svátečními symboly. Tyto verze činily hru ještě dostupnější pro různé věkové skupiny a kultury, takže si každý mohl najít vzhled podle svého vkusu.
Popularita Mahjong neklesla ani v 21. století. V letech 2010 se online hra Mahjong Trails dostala mezi nejvýnosnější aplikace na platformě Facebook, přitahovala miliony hráčů po celém světě. Klasický Mahjong je dodnes součástí standardního balíčku některých operačních systémů a je předinstalován na mnoha zařízeních. Navíc hra už dávno překročila rámec osobních počítačů: dnes ji lze najít na chytrých telefonech, tabletech, herních konzolích a dokonce i na neobvyklých zařízeních. Není divu, že se žertem říká, že Mahjong je všude — od obrazovek chytrých hodinek až po dotykové panely moderních chladniček.
Tento úspěch se vysvětluje univerzálností hry. Nevyžaduje znalost jazyka, složité instrukce ani speciální přípravu: stačí jen pozornost a trpělivost. Proto Mahjong zůstává srozumitelný a přitažlivý pro lidi různého věku a kultur a spojuje hráče po celém světě.
Zajímavá fakta o Mahjong
- Hlavolam z pohledu matematiky. Na první pohled se Mahjong může zdát jako jednoduchá zábava, ale z hlediska matematiky je mnohem složitější. Výzkumy v oblasti informatiky ukázaly, že úloha vyřešení Mahjong patří do třídy NP-úplných problémů. To znamená, že neexistuje známý efektivní algoritmus, který by zaručeně našel řešení pro jakékoliv rozložení v rozumném čase. Jinými slovy, předem určit, zda lze konkrétní «želvu» zcela vyřešit, je nesmírně obtížné.
- Popularita mezi kancelářskými pracovníky. V 90. a 2000. letech se Mahjong stal jednou z nejtypičtějších «kancelářských her» spolu s Klondikem a Hledáním min. Podle průzkumů provedených v USA a Velké Británii přibližně 35 % zaměstnanců přiznalo, že si jej alespoň jednou spustili na pracovním počítači — během krátké pauzy nebo k odpočinku očí. Postupně se hra upevnila v kolektivním vědomí jako charakteristický znak rané digitální éry: podobně jako Klondike a Hledání min se stala součástí rodící se počítačové kultury, kde krátké «casual» zábavy zaujímaly zvláštní místo.
- Obrovské množství možných rozložení. Při použití všech 144 kamenů se počet možných rozložení v Mahjong počítá podle vzorce 144! / (4!)^36. Výsledná hodnota je tak velká, že její zápis zabírá více než dvě stě číslic. Rozsah tohoto čísla je těžko představitelný: je nesrovnatelně větší než počet zrnek písku na všech plážích Země nebo dokonce počet kapek vody ve světových oceánech. Tato kolosální rozmanitost činí každou novou partii Mahjong jedinečnou a pravděpodobnost setkání s totožným rozložením je prakticky nulová.
- Asi 3 % rozložení jsou neřešitelná. Výzkumníci, kteří analyzovali miliony partií Mahjong, zjistili, že ne každé rozložení lze zcela vyřešit. Při kontrole více než 10 milionů her s klasickým uspořádáním kamenů ve tvaru «želvy» se ukázalo, že asi 3 % rozložení jsou neřešitelná. To znamená, že odstranit všechny kameny až do konce je nemožné, i když hráč vidí skryté prvky spodních vrstev a má všechny informace. Tato zvláštnost činí hru ještě zajímavější: někdy se neúspěch vysvětluje nikoliv chybami nebo špatnými výpočty, ale samotnou strukturou rozložení. Pro milovníky hlavolamů je to připomínka, že Mahjong není vždy jen o pozornosti a logice — prvek náhody a matematické složitosti je obsažen v jeho podstatě.
- Nové verze a adaptace. Úspěch Mahjong dal vzniknout mnoha odnožím. Vedle klasického rozebírání pyramidy pro jednoho hráče se objevily varianty se soutěžním režimem — například na čas nebo na body — a také dvojverze, kde dva hráči střídavě odebírají kameny ze společného pole. Postupem času vznikly dokonce i turnaje v rychlém řešení, i když nikdy nedosáhly tak přísné organizace jako šachové či sportovní soutěže. Byly vyvinuty stovky tematických rozložení vedle «želvy»: «zeď», «věž», «pavouk», «drak» a mnoho dalších, lišících se tvarem konstrukce a úrovní obtížnosti. Zajímavé je, že japonská hra Shisen-Sho se stala základem samostatného žánru známého jako «Mahjong Connect» a moderní trojrozměrné interpretace, jako Mahjong Dimensions, nabízejí odstraňování párů už v prostorové kostce. Mahjong tak pokračuje ve svém vývoji a nabízí něco nového jak začátečníkům, tak zkušeným hráčům.
Ušlá cesta proměnila Mahjong ze zajímavé novinky v neoddělitelnou součást herní kultury. V sobě spojil rysy stolních logických her a výhody digitální éry. Historie Mahjong ukazuje úspěšný příklad kulturní adaptace: čínské herní motivy se staly srozumitelnými a blízkými lidem po celém světě prostřednictvím jednoduchého a poutavého solitéru. Dnes je tato hra ceněna nejen jako způsob odpočinku, ale také jako trénink pozornosti, paměti a strategického myšlení. Mahjong se stal jakýmsi «intelektuálním odpočinkem» — čas strávený rozebíráním složité pyramidy plyne nepozorovaně a mozek získává užitečné procvičení.
Na pozadí rychle se měnících herních trendů zůstává Mahjong již několik desetiletí žádaný. Jeho jednoduchá pravidla a zároveň hloubka činí hru přitažlivou pro velmi různorodé lidi. Mahjong se stejně dobře hodí pro krátkou pauzu v práci i pro dlouhý večerní odpočinek. Dá se s jistotou říci, že Mahjong zaujal své místo mezi klasickými intelektuálními hrami — od šachu a sudoku po karetní solitéry. Při studiu jeho historie a zvláštností člověk nevyhnutelně získává ještě větší úctu k této hře.
Stačí zkusit Mahjong jen jednou a hra už nepustí. V ní se překvapivým způsobem spojuje jednoduchost prvních kroků s hloubkou, která se odhaluje až časem. Každé rozložení je malou zkouškou, v níž je místo pro intuici, pozornost a šťastnou volbu. Hráč postupně zjišťuje, že se k Mahjong vrací znovu a znovu: kvůli pocitu soustředění, radosti z nalezeného páru a klidnému rytmu, v němž se čas jakoby zpomaluje. Právě v tom spočívá jeho přitažlivá síla. Dále si rozebereme pravidla hry a podělíme se o tipy, které vám pomohou vychutnat si proces už od prvních partií.