Vrhcáby online, zdarma

Vrhcáby — jsou jednou z nejstarších deskových her na světě, jejichž historie sahá několik tisíciletí do minulosti. Hra v sobě výjimečným způsobem spojuje jednoduchost pravidel a hloubku strategických možností, což jí umožnilo přežít staletí a získat si oblibu v mnoha zemích. Vrhcáby se odlišují od ostatních logických her vzácnou rovnováhou mezi náhodou, kterou přináší hody kostkami, a dovedností, jež vyžaduje výpočty a taktické myšlení. Díky tomu hra zaujala zvláštní místo v kultuře mnoha národů — od perských královských dvorů po moderní kavárny — a je právem považována za jednu z nejvytříbenějších a nejintelektuálnějších forem zábavy.

Historie hry Vrhcáby

Nejstarší počátky hry

Archeologické nálezy ukazují, že předchůdci hry Vrhcáby existovali již ve starověku. V Íránu (starověké Persii) byly nalezeny herní soupravy staré přibližně pět tisíc let — desky s jamkami a kostky — které patří do archeologické kultury Džiroft. Jedním z možných předchůdců hry je Royal Game of Ur (Královská hra z Uru), rozšířená v Mezopotámii kolem roku 2600 př. n. l. Stejně jako Vrhcáby šlo o soutěž kombinující štěstí a dovednost pomocí figurek a kostek.

Písemné prameny z antiky zmiňují římskou hru Latrunculi, strategické klání s figurkami, a pozdější byzantskou hru Tabula, která měla desku se 24 body a 15 figurkami pro každého hráče. Už tehdy spočíval cíl hry Tabula v tom, co nejrychleji provést své figurky po desce a sejmout je dříve než soupeř — princip, který je velmi blízký moderním Vrhcábům.

Perská legenda o vzniku hry Vrhcáby

Hra, která se nejvíce podobá dnešním Vrhcábům, vznikla v Persii během Sásánovské říše (3.–6. století n. l.). Perský název hry — Nard (نرد) — je zkratkou slova Nardshir, což znamená «hra statečného Ardašíra». Podle legendy hru vynalezl vezír Buzurgmehr (بزرگمهر) u dvora krále Chosrova I. Anuširvána (خسرو انوشیروان). Podle tradice vytvořil Buzurgmehr novou hru jako odpověď na indické šachy, aby demonstroval intelektuální převahu Persie.

V eposu «Šáhnáme» (شاهنامه) perského básníka Ferdousího (فردوسی) je tato legenda popsána obzvlášť poutavě a spojuje vznik hry se jménem moudrého vezíra. Ačkoliv neexistují historické důkazy o konkrétním autorovi, sama legenda poukazuje na perský původ Vrhcábů a jejich význam na královských dvorech Persie.

Šíření hry na Východě a vznik dlouhých a krátkých Vrhcábů

Z Persie se Vrhcáby rozšířily po Blízkém východě, Střední Asii a dále. Již v 7.–8. století jsou zmiňovány v arabských pramenech pod názvem «taht-e-nard». Díky arabskému vlivu, který se rozšířil až na Sicílii, se hra dostala do Severní Afriky a na Pyrenejský poloostrov: předpokládá se, že do Evropy pronikla poprvé v 10. století pod jménem Tables (— «desky»).

Hra byla známá i v Číně: historické kroniky zmiňují shuang-lu (雙陸) — hru podobnou Vrhcábům, která podle tradice pochází ze Západní Indie a byla do Číny přivezena za dynastie Wej (220–265 n. l.). V 5.–6. století n. l. se shuang-lu široce rozšířila a stala se oblíbenou formou zábavy. V Japonsku si podobná hra s názvem sugoroku (双六) získala takovou oblibu, že císařovna Džitó (持統天皇) v roce 689 vydala zákaz jejího hraní kvůli nadměrnému hazardu. Tyto skutečnosti ukazují, že už ve středověku měly Vrhcáby mnoho místních variant a názvů.

Vrhcáby ve středověké Evropě

V Evropě byly hry podobné Vrhcábům známé pod názvem Tables. První písemná zmínka o hře se nachází v anglosaském rukopisu z roku 1025 (Codex Exoniensis), kde se píše: «Dva muži usedají ke hře Tables...». V 11. století se podobné hry objevily ve Francii pod názvem Trictrac a rychle si získaly oblibu mezi aristokracií a hráči hazardních her.

Francouzský král Ludvík IX. Svatý (Louis IX) v roce 1254 vydal nařízení, které zakazovalo jeho dvořanům hraní hazardních her, včetně Tables. Navzdory zákazům se hra dále šířila: v Německu jsou první zmínky z 12. století, na Islandu z 13. století. Ve Španělsku věnoval král Alfons X. Moudrý (Alfonso X de Castilla) v roce 1283 ve svém slavném díle «Libro de los Juegos» (Kniha her) celé jedno oddělení hře Tables (Todas Tablas) a podrobně popsal její pravidla.

Do 16. století se kostkové stolní hry pevně zabydlely v každodenním životě po celé Evropě. Jednotná pravidla však neexistovala: každá země a region měly své varianty. Ve Francii se hrála Trictrac, v Itálii Tavole Reale, ve Španělsku Tablas Reales, v Německu Puff. V Anglii se dlouho používal obecný název Tables a teprve na začátku 17. století se objevuje slovo «Backgammon». Etymologie názvu není přesně určena: podle jedné teorie pochází ze staroanglických slov back («zpět») a gamen («hra»), což odráží podstatu hry — návrat kamenů domů; podle jiné teorie pochází z velšských slov bach («malý») a cammaun («boj»). Termín se postupně ujal jako označení varianty s «krátkými» pravidly, tedy s možností vyhazování kamenů.

Vznik dlouhých a krátkých Vrhcábů

Ve středověké Rusi a sousedních zemích byla hra známá pod perským názvem Nard. Přes Kavkaz a Střední Asii se Vrhcáby rozšířily do Gruzie (kde se od 17. století nazývaly nardii) a později mezi Kalmyky a další národy u Volhy a na Sibiři. V Rusku a dalších zemích bývalého SSSR se Vrhcáby ve 20. století široce rozšířily a staly se tradiční deskovou hrou, obzvláště oblíbenou na městských dvorech a v lázeňských střediscích. Postupem času se utvořily dvě hlavní verze pravidel: dlouhé Vrhcáby a krátké Vrhcáby.

Dlouhé Vrhcáby jsou starší varianta, blízká staroperské hře Nard. V dlouhých Vrhcábech všechny figurky začínají hru z jedné pozice («hlavy») a pohybují se ve stejném směru pro oba hráče; vyhozené figurky se neodstraňují — bod obsazený jednou figurkou se stává pro soupeře nedostupným. Tato varianta je oblíbená na Východě a v postsovětských zemích a často je považována za klasickou podobu hry Vrhcáby.

Naopak krátké Vrhcáby představují západní verzi, ve které jsou figurky rozmístěny po desce, tahy hráčů vedou opačnými směry a figurky lze «vyhazovat» a umísťovat na bar (střední příčku na desce). Krátké Vrhcáby se v Evropě rozšířily od 16. století a v 17.–18. století se staly známé i v Americe. Obě varianty mají společný základ, ale různé taktické důrazy, a v historickém kontextu se vyvíjely paralelně.

Rozvoj hry v novověku

V 17. století se v Anglii hra Tables změnila a fakticky se proměnila v krátké Vrhcáby. První doložená zmínka o termínu «Backgammon» pochází z roku 1635. Angličtí hráči odlišovali novou variantu od staré, známé jako Irish (irské Vrhcáby), která byla považována za serióznější, ale postupně ji krátké Vrhcáby vytlačily. Roku 1743 vyšla v Londýně první podrobná příručka popisující pravidla a strategie — «A Short Treatise on the Game of Back-Gammon» (Edmond Hoyle, 1753, «Krátká pojednání o hře Backgammon») — která kodifikovala základní pravidla krátkých Vrhcábů své doby. Zajímavé je, že v 18. století se hra stala oblíbenou i mezi duchovenstvem, ačkoliv církev dlouho hazardní hry odsuzovala.

Do 19. století pravidla krátkých Vrhcábů téměř úplně nabyla moderní podoby. V polovině století se běžně používal bar (střední příčka) pro vyhozené figurky a vítězství v partii mohlo mít hodnotu jednoho, dvou nebo tří bodů: běžné vítězství — když hráč první sejme všechny své figurky; gammon — dvojité vítězství, pokud vítěz sejme všechny figurky a poražený ani jednu; a backgammon — trojité vítězství, když vítěz sejme všechny figurky, zatímco soupeř ani jednu a alespoň jedna figurka zůstane na baru nebo v domě vítěze. Tento bodovací systém se stal základem moderních pravidel krátkých Vrhcábů.

Nejnovější změny — zdvojovací kostka a znovuzrození zájmu

Největší inovací 20. století bylo zavedení zdvojovací kostky. Ve dvacátých letech minulého století byla v newyorských herních klubech vynalezena speciální Doubling Cube s hranami označenými čísly 2, 4, 8, 16, 32 a 64, která umožňovala zvyšovat sázky během partie. Tato kostka učinila hru složitější tím, že přidala prvek hodnocení rizika: hráč už nemusel jen obratně posouvat kameny, ale také správně odhadnout okamžik, kdy navrhnout zdvojnásobení sázky na základě pravděpodobnosti výhry.

Se zavedením zdvojovací kostky se Vrhcáby proměnily v intelektuální a napínavou hru na nové úrovni, což přispělo k jejich popularitě mezi elitou. V 60. letech 20. století dosáhl zájem o hru skutečného vrcholu ve Spojených státech a Evropě. Významnou roli v tomto oživení sehrál princ Alexis Obolensky — potomek ruských aristokratů usazený v Americe, známý jako «otec moderních Vrhcábů». V roce 1963 založil Mezinárodní asociaci Vrhcábů, vypracoval jednotná oficiální pravidla a zorganizoval první velké turnaje. Již v roce 1964 se v New Yorku konal mezinárodní turnaj s účastí mnoha celebrit a v roce 1967 se v Las Vegas uskutečnilo první mistrovství světa ve Vrhcáby.

Hra se rychle stala módní: Vrhcáby se hrály v soukromých klubech, na univerzitách i na společenských akcích. Byly pořádány turnaje sponzorované velkými společnostmi, objevili se slavní šampioni a autoři strategických knih, což upevnilo postavení Vrhcábů jako intelektuální a prestižní zábavy.

Na konci 20. století si Vrhcáby zachovaly popularitu v mnoha zemích. V několika státech východního Středomoří jsou Vrhcáby dodnes považovány za národní hru: v Řecku, Turecku, Libanonu, na Kypru a v Izraeli jsou hluboce zakořeněny v lidové kultuře. Ve Spojeném království a Spojených státech vznikly národní federace Vrhcábů, které pravidelně pořádají mistrovství a ligy.

Od počátku devadesátých let vstoupily Vrhcáby do digitální éry: vznikl software pro hru proti počítači a analýzu partií a s rozvojem internetu se objevila možnost hrát online se soupeři z celého světa. Tím se hra, která vznikla ve starověku, dokázala přizpůsobit novým epochám a technologiím, aniž by ztratila svůj intelektuální půvab.

Zajímavá fakta o Vrhcáby

• Královské partie a diplomatické dary. Vrhcáby byly odjakživa považovány za hru šlechty a často tvořily součást diplomatických darů. Ve 40. letech 18. století daroval osmanský sultán Mahmúd I (محمود) francouzskému králi Ludvíku XV (Louis XV) luxusní soupravu Vrhcábů z dřeva vykládaného perletí — symbol vytříbenosti a rozumu. Takové desky, zdobené zlatem, slonovinou nebo želvovinou, byly uchovávány v královských sbírkách jako znak vysokého postavení. Soupravy z 18. století se dnes na aukcích prodávají za desítky tisíc dolarů, zejména pokud patřily známým historickým osobnostem.
• Zákazy a vynalézavost hráčů. Během své dlouhé historie byly Vrhcáby opakovaně zakazovány kvůli spojení s hazardem. V roce 1254 francouzský král Ludvík IX zakázal hru u dvora a v roce 1526 v Anglii kardinál Thomas Wolsey (Thomas Wolsey) označil Vrhcáby za «ďáblův výtvor» a nařídil spálit všechny herní desky. Vynalézaví řemeslníci však našli řešení: v 16. století se v Anglii začaly vyrábět skládací herní desky na Vrhcáby ve tvaru knihy. Zvenku vypadaly jako svazek na polici, ale uvnitř se nacházelo hrací pole, kameny a kostky. To umožňovalo šlechtě tajně hrát zakázanou hru — otevřeli «knihu» ke hře a při nebezpečí ji rychle zavřeli. Dnes jsou takové soupravy Vrhcábů ceněny jako kuriózní starožitnosti.
• Vrhcáby v umění a populární kultuře. Díky své popularitě se Vrhcáby objevily v umění i literatuře. Například nizozemský malíř Jan Steen (1626–1679) zobrazil venkovské hráče Vrhcábů na svém obraze «The Game of Tric-Trac», kde zachytil dramatickou napjatost scény. V Ermitáži se nachází další Steenův obraz, na němž jeden z hráčů převrací desku — patrně po hádce kvůli prohře. Později se Vrhcáby objevily i ve filmu: v bondovce «Octopussy» (1983) hraje hlavní hrdina Vrhcáby s kostkami, čímž se zdůrazňuje atmosféra rizika a psychologického duelu. V orientální literatuře a poezii hra často symbolizuje proměnlivost osudu a moudrost v přijímání náhod.
• Rekordy a úspěchy. Dnes se konají mezinárodní turnaje ve Vrhcáby, kde soupeří nejlepší hráči světa. Od 70. let 20. století se každoročně pořádá mistrovství světa ve Vrhcáby — nejprve v Las Vegas a později v Monte Carlu — které přitahuje profesionály z celého světa. Existují i rekordy spojené s délkou her: v roce 2018 v Ázerbájdžánu Rustam Bilalov (Rustam Bilalov) ustanovil Guinnessův rekord v nejdelším maratonu Vrhcábů, který trval 25 hodin a 41 minut. Další zajímavý fakt — minimální počet hodů kostkami potřebný k ukončení partie je 16 tahů, teoreticky vypočítaný matematiky.

Během staletí se Vrhcáby staly nedílnou součástí kulturního dědictví mnoha národů. Zrozené ve starověké Persii, přežily období zákazů a znovuzrození, dobyly Východ i Západ a zachovaly si přitažlivost až do dnešních dnů. Historie Vrhcábů je historií lidské zábavy, v níž se prolíná duch soutěživosti a zamyšlení — od dvorských učenců po středověké hospody a vytříbené salony 20. století. Dnes Vrhcáby nadále spojují lidi různých generací a kultur a nabízejí vzácnou kombinaci náhody a výpočtu. Pochopení cesty, kterou tato hra prošla, odhaluje její zvláštní hodnotu — jako kulturní fenomén i jako cvičení pro mysl.

Po seznámení s bohatou historií Vrhcábů si člověk přirozeně chce vyzkoušet své dovednosti u herní desky. V další části se podíváme na pravidla této legendární hry — od krátkých Vrhcábů (moderní verze) po východní dlouhé Vrhcáby — a podělíme se o praktické rady. Ponořte se do atmosféry moudrosti a napětí, kterou Vrhcáby nabízejí, a objevte svět logických soubojů a dávných tradic.

Vrhcáby — jsou desková hra pro dva hráče, která se hraje na speciální desce s 30 kamínky — 15 bílými a 15 černými — a dvěma kostkami. Deska má 24 polí (úzkých trojúhelníků) rozdělených přepážkou na dvě poloviny. Každý hráč posouvá své kameny podle hodů kostkami a snaží se je provést po celé desce a sundat dříve než soupeř. Partie Vrhcáb obvykle trvá od 5 do 30 minut — v závislosti na hodech a úrovni dovednosti hráčů; stačí dva hráči a standardní herní sada.

Z mechanického hlediska jsou Vrhcáby soutěžní závod s prvkem náhody. Každý hráč hází dvěma kostkami a posouvá své kameny po desce, přičemž rozhoduje, který kámen a o kolik polí posunout. Každý hod vytváří novou situaci a úspěch závisí jak na štěstí, tak na dovednosti — schopnosti optimálně využít padlé kombinace. Hra je zajímavá tím, že vyžaduje neustálou rovnováhu mezi rizikem a bezpečím: hráč může hrát opatrně, vyhýbat se osamoceným kamenům, které lze snadno shodit, nebo naopak — hrát odvážně, spoléhat na štěstí a stavět soupeři pasti.

Vrhcáby jsou ceněny pro rozvoj logického a kombinačního myšlení, schopnost předvídat tahy dopředu a rozhodovat se v podmínkách nejistoty. Kromě toho má hra i estetickou stránku: krásné dřevěné nebo intarzované desky, zvuk kostek, rituál hodu — to vše přináší zvláštní potěšení ze hry. Není divu, že Vrhcáby zůstávají po staletí oblíbenou hrou pro přátelská setkání a intelektuální odpočinek.

Pravidla Vrhcáb: jak hrát

Před začátkem si vysvětleme základní prvky hry. Deska pro Vrhcáby se skládá z 24 polí (trojúhelníků) — po 12 na každé straně. Pole jsou rozdělena do čtyř kvadrantů po šesti: dvě «domácí» zóny (po jedné pro každého hráče) a dvě vnější. Uprostřed desky je přepážka — lišta, na kterou se v krátkých Vrhcábech pokládají «vyhozené» kameny. Každý hráč má 15 kamenů své barvy a pohyb se určuje hodem dvou kostek s čísly od 1 do 6. Níže jsou uvedena pravidla pro dva hlavní varianty hry — krátké Vrhcáby (moderní backgammon) a dlouhé Vrhcáby.

Krátké Vrhcáby

• Počáteční rozestavení. V krátkých Vrhcábech jsou kameny každého hráče rozmístěny podle přesně stanoveného vzoru: 2 kamínky na 24. polí (nejvzdálenější od «domu» soupeře), 5 kamínků na 13. polí, 3 kamínky na 8. polí a 5 kamínků na 6. polí. Kameny jsou tak rozděleny mezi domácí a vnější polovinu desky. Hráči sedí naproti sobě, každý se svou domácí zónou před sebou (pole 1–6 pro bílé a zrcadlově pro černé). Tahy se provádějí opačnými směry: bílí se pohybují proti směru hodinových ručiček, černí — po směru. Cílem je provést všechny kameny po desce a sundat je dříve než soupeř.
• Pořadí tahů. Na začátku partie každý hráč hodí jednou kostkou. Hráč, který hodí vyšší číslo, začíná hru a použije obě hodnoty pro první tah. Pokud oba hráči hodí stejná čísla, házejí znovu, dokud se výsledky neliší. Poté každý hráč ve svém tahu hází dvěma kostkami a posouvá kameny podle padlých hodnot.
• Pohyb kamenů. Čísla na dvou kostkách ukazují, o kolik polí lze posunout jeden nebo dva kameny. Každé číslo se používá jako samostatný tah. Například, pokud padne 5 a 3, lze posunout jeden kámen o 5 polí a druhý o 3, nebo jeden kámen o 8 polí, pokud je mezilehlé pole volné. Kameny lze posouvat pouze dopředu — směrem k svému «domu», tedy k menším číslům polí. Není dovoleno postavit kámen na pole obsazené dvěma nebo více kameny soupeře. Pokud je na poli pouze jeden soupeřův kámen (blot), lze jej vyhodit — soupeřův kámen se odstraní z desky a umístí na lištu, odkud se musí později vrátit do hry.
• Dvojhod. Pokud na obou kostkách padnou stejná čísla (například 6–6 nebo 3–3), může hráč použít každé číslo dvakrát, tedy provést čtyři tahy místo dvou. Například při hodu 6–6 lze posunout jeden nebo více kamenů o 6 polí čtyřikrát. Takový výsledek je považován za šťastný, protože umožňuje rychlý postup a může změnit situaci na desce ve prospěch hráče.
• Povinné tahy. Hráč musí použít obě hodnoty na kostkách (nebo všechny čtyři v případě dvojhodu), pokud to pravidla umožňují. Pokud je možný pouze jeden tah, musí se použít vyšší číslo. Pokud není možný žádný tah (například když jsou všechny cesty zablokovány soupeřovými kameny), hráč kolo vynechává. Taková situace může nastat, když jsou všechny kameny na lištu a vstupní pole jsou obsazena dvěma nebo více soupeřovými kameny.
• Vyhazování a lišta. V krátkých Vrhcábech lze vyhazovat soupeřovy kameny: pokud hráčův kámen dopadne na pole, kde je pouze jeden soupeřův kámen, tento se vyhodí a umístí na lištu — střední část desky. Vyhozený kámen je dočasně mimo hru. Než hráč provede další tahy, musí všechny kameny z lišt vrátit zpět na desku. Návrat se provádí podle hodu kostkami: například pokud padne 4 a 6, kámen může vstoupit na pole 4 nebo 6 v soupeřově domácí zóně, pokud tato pole nejsou obsazena dvěma nebo více kameny soupeře. Pokud jsou všechna možná pole obsazena, hráč kolo vynechá. Po návratu všech vyhozených kamenů se zbylé hodnoty hodu odehrají běžným způsobem.

Dlouhé Vrhcáby

• Počáteční rozestavení a směr pohybu. V dlouhých Vrhcábech (východní varianta) začíná všech 15 kamenů každého hráče z jednoho bodu — z «hlavy». Hlava bílých se nachází na pravém vzdáleném bodě domovské desky černých a hlava černých symetricky na pravém vzdáleném bodě domovské desky bílých. Jinými slovy, obě hlavy jsou umístěny v protilehlých rozích jedné diagonály hrací desky. Hráči pohybují svými kameny stejným směrem — proti směru hodinových ručiček (z pohledu bílých). Na rozdíl od krátkých Vrhcábů se trasy bílých a černých kamenů nestřetávají čelně: jako by se navzájem pronásledovaly po obvodu desky. Bílí procházejí od své hlavy přes domovskou oblast černých, poté přes jejich vnější oblast, dále přes vnější oblast bílých a zakončují v domě; černí postupují obdobně — od své hlavy u bílých směrem ke svému domu.
• Pořadí tahů. Pořadí prvního tahu se určuje stejně jako u krátkých Vrhcábů: každý hráč hodí jednou kostkou a ten, komu padne vyšší číslo, začne hru a použije součet obou kostek pro svůj první tah. Pokud padnou stejná čísla, kostky se házejí znovu, dokud není rozdíl. Po určení prvního hráče se střídají tahy: každý tah začíná hodem dvou kostek. Padlá čísla určují, o kolik bodů může hráč posunout své kameny. Hráč musí použít obě čísla, pokud to pravidla dovolují; při páru (stejná čísla na obou kostkách) se každé číslo použije dvakrát, což znamená čtyři tahy. Tah pokračuje, dokud nejsou provedeny všechny možné pohyby podle hodu.
• Pohyb a pravidla hodů. Pohyb kamenů se řídí stejnými zásadami: kámen se pohne z hlavy o počet bodů odpovídající číslu na kostce, za předpokladu, že cílový bod není obsazen soupeřovými kameny. V dlouhých Vrhcábech není dovoleno umístit kámen na bod, který je již obsazen alespoň jedním soupeřovým kamenem — bití zde neexistuje a bod patří prvnímu kameni, který jej obsadil. Proto v této variantě nejsou žádné «vyhozené» kameny ani lišta. Ostatní pravidla hodů jsou stejná jako v krátkých Vrhcábech: každé číslo na kostkách představuje samostatný tah (nebo mohou být sloučeny, pokud jsou všechny mezilehlé body volné); při páru hráč provede čtyři tahy se stejným číslem. Tahy se musí provádět vždy, pokud to pravidla umožňují. Důležité omezení: z hlavy lze v jednom tahu vyvést pouze jeden kámen. Výjimkou je první tah hry: pokud padne pár 6–6, 4–4 nebo 3–3, podle klasických pravidel lze vyvést dva kameny najednou («výstup dvou kamenů»). Ve všech ostatních případech lze z hlavy vyvést jen jeden kámen. Toto pravidlo činí začátek strategičtějším: není možné hned rozptýlit všechny kameny a postup vyžaduje plánování.
• Blokování a omezení. V dlouhých Vrhcábech, i když nelze soupeřovy kameny bít, zůstává jejich blokování klíčovým prvkem strategie. Dva nebo více kamenů na stejném bodě činí bod uzavřeným pro soupeře. Hráči vytvářejí «primy» — sekvence několika obsazených bodů — aby zpomalili postup soupeře. Například uzavřením 4–5 bodů po sobě lze soupeře značně zdržet. Pravidla dlouhých Vrhcábů však zakazují «úplné zablokování»: není dovoleno vytvořit blok z šesti po sobě jdoucích uzavřených bodů, za kterými by zůstaly všechny soupeřovy kameny. Alespoň jeden kámen soupeře musí mít možnost obejít blok. Pokud šestibodový blok zcela zablokuje všechny soupeřovy kameny, je tah neplatný. V praxi je šestibodový blok povolen pouze tehdy, pokud alespoň jeden soupeřův kámen už prošel. Jinak blokování zůstává klíčovou taktikou: bez možnosti bít se vítězství dosahuje chytrým manévrováním a vytvářením překážek.
• Sklízení kamenů. Když všech 15 kamenů projde celou dráhu a ocitne se ve vašem domě (posledních šest bodů), začnete je odebírat z desky stejně jako v krátkých Vrhcábech. Pravidla odebrání jsou stejná: číslo na kostce umožňuje odebrat kámen z odpovídajícího bodu; pokud tam žádný kámen není, provede se tah uvnitř domu nebo se odebere kámen z vzdálenějšího obsazeného bodu. Protože v dlouhých Vrhcábech neexistuje bití, proces odebrání je jednodušší: cílem každého hráče je odstranit všechny své kameny co nejrychleji.
• Počítání bodů a vítězství. V dlouhých Vrhcábech se obvykle hraje o jeden bod za partii. Vítězí ten, kdo první odstraní všechny své kameny z desky. Pokud vítěz odstraní všechny své kameny a soupeři zůstane alespoň jeden, jde o běžné vítězství — jeden bod. Pokud soupeři nezůstane žádný kámen, jde o dvojnásobné vítězství. V oficiálních zápasech se hraje do předem určeného počtu bodů. Zdvojovací kostka se v dlouhých Vrhcábech téměř nepoužívá, objevuje se jen v tréninkových nebo sázkových hrách.

Začátečníkům se často doporučuje začít s krátkými Vrhcáby, protože možnost bít soupeřovy kameny činí hru dynamičtější a zábavnější. Dlouhé Vrhcáby jsou ceněny pro svou strategickou čistotu: úspěch zde téměř zcela závisí na taktice a prvek náhody se projevuje pouze v hodech kostkami, takže riziko prohry kvůli náhodě je minimální. Ovládnutím obou variant lépe pochopíte všechny jemnosti této fascinující hry.

Rady pro začínající hráče Vrhcábů

Vrhcáby — hra, v níž dovednost přichází se zkušeností. Aby byl váš pokrok rychlejší, je důležité porozumět základním taktickým principům a vyhnout se typickým chybám. Níže jsou rady rozděleny do tří skupin: obecné taktické přístupy, chyby začátečníků a nápady pro pokročilejší strategii. Tato doporučení pomohou jak v krátkých, tak v dlouhých Vrhcábech (s odpovídajícími úpravami pravidel).

Taktické přístupy

• Budujte «dům» a kotvy. Snažte se co nejdříve obsadit body ve své domácí zóně — zejména pátý bod, nazývaný «zlatý». Obsazené body v domě ztěžují návrat vyhozených kamenů soupeře v krátkých Vrhcábech a usnadňují finální odebírání vlastních kamenů. Je také užitečné vytvořit kotvu — bod v oblasti soupeře, kde stojí dva vaše kameny. Kotva (zejména na 20. nebo 21. bodu soupeře) slouží jako základna: zpomaluje soupeřův postup a poskytuje útočiště vašim kamenům. V dlouhých Vrhcábech je důležité včas vyvést kameny a obsadit několik bodů vpředu, abyste nezůstali zablokovaní na hlavě.
• Nenechávejte kameny osamocené bez nutnosti. Osamocené kameny (bloty) jsou zranitelné: v krátkých Vrhcábech je může soupeř vyhodit, v dlouhých mohou být zablokovány. Snažte se posouvat kameny ve dvojicích, aby se navzájem chránily. Před tahem zvažte: zůstane některý kámen sám na otevřeném bodě? Pokud ano — rozhodněte, zda riziko stojí za to, nebo je lepší hrát bezpečně. Přílišná opatrnost však může být škodlivá: někdy se vyplatí riskovat blot, abyste obsadili klíčový bod nebo zpomalili soupeře. Hledejte rovnováhu mezi bezpečností a odvahou.
• Soustřeďte se na budování bloků (primů). Několik vašich kamenů po sobě na body tvoří vážnou překážku pro soupeře. Ideální prim tvoří šest uzavřených bodů, ale i čtyři nebo pět po sobě dávají značnou výhodu. Snažte se stavět bloky ve své vnější zóně, abyste zpomalili postup soupeře, nebo v domácí zóně, abyste usnadnili závěrečné odebírání kamenů. V dlouhých Vrhcábech není dovoleno úplně zablokovat všechny soupeřovy kameny: alespoň jeden musí mít možnost se pohnout. V krátkých Vrhcábech je to technicky možné, ale prakticky obtížné. V každém případě platí stejné pravidlo: je lepší pevně uzavřít bod, než se pokoušet vyhodit další kámen, zvláště pokud má soupeř kameny na liště.
• Dbejte na rozložení kamenů na desce. Vyhněte se shromažďování příliš mnoha kamenů na jednom bodě — tzv. «věže». Například pět kamenů na jednom trojúhelníku je obvykle zbytečných: tyto prostředky lze lépe využít k ovládnutí jiných pozic. Na druhou stranu nenechávejte příliš mnoho osamocených kamenů (blotů), abyste je nevystavili riziku. Hrajte flexibilně: snažte se rozložit kameny tak, aby každý hod kostkami přinášel užitečný tah a posiloval vaši pozici.
• Zohledněte fázi hry. Na začátku je důležité vyvést kameny z hlavy a obsadit klíčové body; v prostřední fázi posilujte své pozice a rozhodněte se, zda hrát na rychlost, nebo zpomalovat soupeře; v závěrečné fázi jednejte opatrně nebo riskujte podle situace — odebírejte kameny pečlivě, pokud vedete, a snažte se ztížit tahy soupeře, pokud jste pozadu.

Chyby začátečníků

• Hra bez plánu. Začátečníci často hrají «podle situace» bez celkové strategie. Například když vidí možnost vyhodit soupeřovu figurku, okamžitě to udělají, aniž by přemýšleli o postavení svých kamenů. Nebo posouvají všechny kameny dopředu, aniž by chránili zadní pozice. Po každém hodu zhodnoťte situaci: co přinese větší výhodu — útok, nebo upevnění pozice? Někdy je lepší posílit svůj domov nebo vytáhnout opožděné kameny než riskovat kvůli jednomu zásahu.
• Příliš pasivní hra («hra v domě»). Druhý extrém — příliš opatrná hra. Začátečníci se často bojí nechat otevřené kameny a ztrácí tahy zbytečnými přesuny. Například neustále přesouvají kameny v domě místo toho, aby postupovali. To vede ke ztrátě tempa a iniciativy. Nebojte se trochu riskovat, zejména na začátku partie, kdy se i sražený kámen může vrátit do hry. Ve Vrhcábech je tempo klíčové — je lepší postupovat vpřed s určitým rizikem, než stát a nechat soupeře ovládnout všechny klíčové body.
• Ignorování skóre a zdvojování (u krátkých Vrhcábů). V bodových zápasech začátečníci často zapomínají na strategii zdvojnásobování. Neznalost použití zdvojovací kostky nebo odmítnutí zdvojení je chyba, která vede ke ztrátě výhod. Pamatujte: pokud jasně vedete, nabídněte zdvojení — jinak riskujete, že získáte jen 1 bod tam, kde jste mohli 2. A naopak, pokud jste bez šance daleko pozadu — je lepší vzdát partii při zdvojení a ušetřit body do další hry.
• Nesprávný výpočet pravděpodobnosti. Ve Vrhcábech hodně závisí na šanci, že padnou určitá čísla. Častá chyba — nevyhodnocení rizika ponechaného otevřeného kamene. Například začátečník může nechat kámen otevřený šest polí od soupeře a myslet si «asi nehodí šestku». Ale šance je poměrně vysoká — kolem 17%. Nebo naopak, zbytečně se bojí vzácného dvojhozu, který soupeř potřebuje k vítězství, i když pravděpodobnost je rovněž kolem 17%. Postupně se naučte základní pravděpodobnosti ve Vrhcábech — která čísla padají nejčastěji a jaká je šance, že se vám podaří konkrétní tah. To vám pomůže lépe se rozhodovat: někdy můžete nechat jeden kámen otevřený, pokud je šance na zásah jen 8% a přínos tahu je vysoký.
• Předčasný přechod do závodu. V krátkých Vrhcábech existují dva hlavní styly hry — kontaktní hra (s pokusy o vyhození a blokování) a závod (kdy se oba hráči snaží dostat své kameny domů a vyhnout se riziku). Častá chyba — přechod do závodu příliš brzy, když má soupeř stále silnou pozici. Například začátečník se může pokusit utéct se všemi kameny, i když soupeř má před sebou postavené bloky — a nakonec je dohnán a vyhozen. Nebo naopak, zůstává příliš dlouho v kontaktu, když by už měl utéct (pokud je napřed v počtu polí). Zde se hodí počítání pipů — celkového počtu polí, které musí každý kámen urazit do cíle. Naučte se odhadnout, kdo má kratší cestu. Pokud máte velký náskok v pipech — vyhýbejte se kontaktu a veďte kameny domů. Pokud jste hodně pozadu — ztěžujte soupeři hru, protože bez šťastného zásahu nevyhrajete.

Pokročilé strategie

• Řízení rizika a plánování tahů. Zkušení hráči počítají důsledky svých tahů, odhadují možné hody soupeře a předem si představují, jak se pozice po nich změní. Zvažují, kde nechali osamocené kameny, která pole jsou otevřená a jaké tahy může soupeř využít. Přemýšlejí jako šachisté: nejen o svém dalším tahu, ale i o možných protiakcích soupeře.
• Princip «bezpečně nebo odvážně». V každé pozici existuje agresivní a opatrný tah. Agresivní může nechat kámen otevřený, pokusit se vyhodit soupeřův kámen nebo zostřit situaci; opatrný naopak posiluje domov, uzavírá pole a minimalizuje riziko. Umění spočívá v pochopení, kdy použít který styl: když ztrácíte, hrajte odvážněji a hledejte šanci zvrátit průběh hry; když vedete — hrajte bezpečně, aniž byste dávali soupeři šance. Rozložení desky je vždy důležité: někdy se i vedoucímu hráči vyplatí riskovat, aby urychlil vítězství, zatímco ten, kdo prohrává, by měl čekat na soupeřovu chybu.
• Správa skóre v zápase. V zápasové hře (například do 5 nebo 7 bodů) se taktika mění podle aktuálního skóre — tomu se říká strategie zápasu. Například pokud vám chybí jen 1 bod k vítězství a soupeři 3, měli byste být opatrnější při nabídce zdvojení, protože prohra není kritická; v takových případech platí Crawfordovo pravidlo, které omezuje zdvojení v určité hře. Znalost základních principů strategie zápasu je užitečná pro turnaje, i když její detailní studium přesahuje rámec základních doporučení.
• Technické koncovky a snímání kamenů. Při snímání kamenů zkušení hráči berou v úvahu mnoho detailů. Například «pravidlo 25%»: i když prohráváte, ale máte asi čtvrtinovou šanci na výhru, pokud soupeř udělá chybu, stojí za to pokračovat ve hře. Důležité je také držet kameny na vzdálených bodech domova co nejdéle, pokud je soupeř ještě může blokovat, aby se zvýšila šance na nečekaný backgammon. V dlouhých Vrhcábech je klíčové — nezůstávat příliš dlouho na hlavě, jinak soupeř stihne postavit blok a výrazně sníží vaše šance na vítězství.

Hlavní rada — hrajte a analyzujte. Po každé partii je užitečné zhodnotit své tahy: kde jste udělali chybu a který tah mohl být efektivnější. Praxe a pozorné sledování soupeřovy hry postupně zlepšují vaše dovednosti. Vrhcáby — hra, kterou se můžete naučit během několika minut, ale zdokonalovat ji můžete celý život, přičemž si užíváte každý pokrok.

Vrhcáby — fascinující hra, která spojuje náhodu a strategii, jednoduchost a hloubku. Jakmile se naučíte pravidla a osvojíte si první taktické postupy, objevíte svět intelektuální zábavy prověřený časem. Nevadí, pokud se vám zpočátku štěstí vyhýbá — každá partie vás naučí něco nového: trpělivosti, výpočtům, schopnosti přijímat porážky a radovat se z výher. Tato hra je výjimečná tím, že se v ní můžete neustále zlepšovat: od domácího hráče až po turnajového mistra.

Když si vyzkoušíte své schopnosti na desce, pocítíte, jak jsou Vrhcáby poutavé: budete chtít odvetu, vyzkoušet nový tah nebo prověřit strategii, kterou jste viděli. A co je nejdůležitější — hra spojuje lidi. Partie Vrhcábů u šálku čaje může spojit lidi různých generací a kultur, protože jazyk kostek a kamenů je srozumitelný beze slov. Intelektuální soupeření, přátelské vtipy a vzrušení při šťastných hodech — to vše vytváří jedinečnou atmosféru hry Vrhcáby.

Doufáme, že vám tato pravidla a rady pomohou hrát Vrhcáby s jistotou a rozvíjet své dovednosti. I malá zkušenost vám pomůže lépe porozumět strategii, počítat tahy a užívat si samotný proces. Snažte se uplatňovat naučené principy, pozorujte soupeře a postupně si vytvářejte vlastní styl — hra se tak stane zajímavou i poučnou. Připraveni vyzkoušet se? Zahrajte si Vrhcáby online hned teď — zdarma a bez registrace!