Vrhcáby — jsou jednou z nejstarších deskových her na světě, jejichž historie sahá několik tisíciletí do minulosti. Hra v sobě výjimečným způsobem spojuje jednoduchost pravidel a hloubku strategických možností, což jí umožnilo přežít staletí a získat si oblibu v mnoha zemích. Vrhcáby se odlišují od ostatních logických her vzácnou rovnováhou mezi náhodou, kterou přináší hody kostkami, a dovedností, jež vyžaduje výpočty a taktické myšlení. Díky tomu hra zaujala zvláštní místo v kultuře mnoha národů — od perských královských dvorů po moderní kavárny — a je právem považována za jednu z nejvytříbenějších a nejintelektuálnějších forem zábavy.
Historie hry Vrhcáby
Nejstarší počátky hry
Archeologické nálezy ukazují, že předchůdci hry Vrhcáby existovali již ve starověku. V Íránu (starověké Persii) byly nalezeny herní soupravy staré přibližně pět tisíc let — desky s jamkami a kostky — které patří do archeologické kultury Džiroft. Jedním z možných předchůdců hry je Royal Game of Ur (Královská hra z Uru), rozšířená v Mezopotámii kolem roku 2600 př. n. l. Stejně jako Vrhcáby šlo o soutěž kombinující štěstí a dovednost pomocí figurek a kostek.
Písemné prameny z antiky zmiňují římskou hru Latrunculi, strategické klání s figurkami, a pozdější byzantskou hru Tabula, která měla desku se 24 body a 15 figurkami pro každého hráče. Už tehdy spočíval cíl hry Tabula v tom, co nejrychleji provést své figurky po desce a sejmout je dříve než soupeř — princip, který je velmi blízký moderním Vrhcábům.
Perská legenda o vzniku hry Vrhcáby
Hra, která se nejvíce podobá dnešním Vrhcábům, vznikla v Persii během Sásánovské říše (3.–6. století n. l.). Perský název hry — Nard (نرد) — je zkratkou slova Nardshir, což znamená «hra statečného Ardašíra». Podle legendy hru vynalezl vezír Buzurgmehr (بزرگمهر) u dvora krále Chosrova I. Anuširvána (خسرو انوشیروان). Podle tradice vytvořil Buzurgmehr novou hru jako odpověď na indické šachy, aby demonstroval intelektuální převahu Persie.
V eposu «Šáhnáme» (شاهنامه) perského básníka Ferdousího (فردوسی) je tato legenda popsána obzvlášť poutavě a spojuje vznik hry se jménem moudrého vezíra. Ačkoliv neexistují historické důkazy o konkrétním autorovi, sama legenda poukazuje na perský původ Vrhcábů a jejich význam na královských dvorech Persie.
Šíření hry na Východě a vznik dlouhých a krátkých Vrhcábů
Z Persie se Vrhcáby rozšířily po Blízkém východě, Střední Asii a dále. Již v 7.–8. století jsou zmiňovány v arabských pramenech pod názvem «taht-e-nard». Díky arabskému vlivu, který se rozšířil až na Sicílii, se hra dostala do Severní Afriky a na Pyrenejský poloostrov: předpokládá se, že do Evropy pronikla poprvé v 10. století pod jménem Tables (— «desky»).
Hra byla známá i v Číně: historické kroniky zmiňují shuang-lu (雙陸) — hru podobnou Vrhcábům, která podle tradice pochází ze Západní Indie a byla do Číny přivezena za dynastie Wej (220–265 n. l.). V 5.–6. století n. l. se shuang-lu široce rozšířila a stala se oblíbenou formou zábavy. V Japonsku si podobná hra s názvem sugoroku (双六) získala takovou oblibu, že císařovna Džitó (持統天皇) v roce 689 vydala zákaz jejího hraní kvůli nadměrnému hazardu. Tyto skutečnosti ukazují, že už ve středověku měly Vrhcáby mnoho místních variant a názvů.
Vrhcáby ve středověké Evropě
V Evropě byly hry podobné Vrhcábům známé pod názvem Tables. První písemná zmínka o hře se nachází v anglosaském rukopisu z roku 1025 (Codex Exoniensis), kde se píše: «Dva muži usedají ke hře Tables...». V 11. století se podobné hry objevily ve Francii pod názvem Trictrac a rychle si získaly oblibu mezi aristokracií a hráči hazardních her.
Francouzský král Ludvík IX. Svatý (Louis IX) v roce 1254 vydal nařízení, které zakazovalo jeho dvořanům hraní hazardních her, včetně Tables. Navzdory zákazům se hra dále šířila: v Německu jsou první zmínky z 12. století, na Islandu z 13. století. Ve Španělsku věnoval král Alfons X. Moudrý (Alfonso X de Castilla) v roce 1283 ve svém slavném díle «Libro de los Juegos» (Kniha her) celé jedno oddělení hře Tables (Todas Tablas) a podrobně popsal její pravidla.
Do 16. století se kostkové stolní hry pevně zabydlely v každodenním životě po celé Evropě. Jednotná pravidla však neexistovala: každá země a region měly své varianty. Ve Francii se hrála Trictrac, v Itálii Tavole Reale, ve Španělsku Tablas Reales, v Německu Puff. V Anglii se dlouho používal obecný název Tables a teprve na začátku 17. století se objevuje slovo «Backgammon». Etymologie názvu není přesně určena: podle jedné teorie pochází ze staroanglických slov back («zpět») a gamen («hra»), což odráží podstatu hry — návrat kamenů domů; podle jiné teorie pochází z velšských slov bach («malý») a cammaun («boj»). Termín se postupně ujal jako označení varianty s «krátkými» pravidly, tedy s možností vyhazování kamenů.
Vznik dlouhých a krátkých Vrhcábů
Ve středověké Rusi a sousedních zemích byla hra známá pod perským názvem Nard. Přes Kavkaz a Střední Asii se Vrhcáby rozšířily do Gruzie (kde se od 17. století nazývaly nardii) a později mezi Kalmyky a další národy u Volhy a na Sibiři. V Rusku a dalších zemích bývalého SSSR se Vrhcáby ve 20. století široce rozšířily a staly se tradiční deskovou hrou, obzvláště oblíbenou na městských dvorech a v lázeňských střediscích. Postupem času se utvořily dvě hlavní verze pravidel: dlouhé Vrhcáby a krátké Vrhcáby.
Dlouhé Vrhcáby jsou starší varianta, blízká staroperské hře Nard. V dlouhých Vrhcábech všechny figurky začínají hru z jedné pozice («hlavy») a pohybují se ve stejném směru pro oba hráče; vyhozené figurky se neodstraňují — bod obsazený jednou figurkou se stává pro soupeře nedostupným. Tato varianta je oblíbená na Východě a v postsovětských zemích a často je považována za klasickou podobu hry Vrhcáby.
Naopak krátké Vrhcáby představují západní verzi, ve které jsou figurky rozmístěny po desce, tahy hráčů vedou opačnými směry a figurky lze «vyhazovat» a umísťovat na bar (střední příčku na desce). Krátké Vrhcáby se v Evropě rozšířily od 16. století a v 17.–18. století se staly známé i v Americe. Obě varianty mají společný základ, ale různé taktické důrazy, a v historickém kontextu se vyvíjely paralelně.
Rozvoj hry v novověku
V 17. století se v Anglii hra Tables změnila a fakticky se proměnila v krátké Vrhcáby. První doložená zmínka o termínu «Backgammon» pochází z roku 1635. Angličtí hráči odlišovali novou variantu od staré, známé jako Irish (irské Vrhcáby), která byla považována za serióznější, ale postupně ji krátké Vrhcáby vytlačily. Roku 1743 vyšla v Londýně první podrobná příručka popisující pravidla a strategie — «A Short Treatise on the Game of Back-Gammon» (Edmond Hoyle, 1753, «Krátká pojednání o hře Backgammon») — která kodifikovala základní pravidla krátkých Vrhcábů své doby. Zajímavé je, že v 18. století se hra stala oblíbenou i mezi duchovenstvem, ačkoliv církev dlouho hazardní hry odsuzovala.
Do 19. století pravidla krátkých Vrhcábů téměř úplně nabyla moderní podoby. V polovině století se běžně používal bar (střední příčka) pro vyhozené figurky a vítězství v partii mohlo mít hodnotu jednoho, dvou nebo tří bodů: běžné vítězství — když hráč první sejme všechny své figurky; gammon — dvojité vítězství, pokud vítěz sejme všechny figurky a poražený ani jednu; a backgammon — trojité vítězství, když vítěz sejme všechny figurky, zatímco soupeř ani jednu a alespoň jedna figurka zůstane na baru nebo v domě vítěze. Tento bodovací systém se stal základem moderních pravidel krátkých Vrhcábů.
Nejnovější změny — zdvojovací kostka a znovuzrození zájmu
Největší inovací 20. století bylo zavedení zdvojovací kostky. Ve dvacátých letech minulého století byla v newyorských herních klubech vynalezena speciální Doubling Cube s hranami označenými čísly 2, 4, 8, 16, 32 a 64, která umožňovala zvyšovat sázky během partie. Tato kostka učinila hru složitější tím, že přidala prvek hodnocení rizika: hráč už nemusel jen obratně posouvat kameny, ale také správně odhadnout okamžik, kdy navrhnout zdvojnásobení sázky na základě pravděpodobnosti výhry.
Se zavedením zdvojovací kostky se Vrhcáby proměnily v intelektuální a napínavou hru na nové úrovni, což přispělo k jejich popularitě mezi elitou. V 60. letech 20. století dosáhl zájem o hru skutečného vrcholu ve Spojených státech a Evropě. Významnou roli v tomto oživení sehrál princ Alexis Obolensky — potomek ruských aristokratů usazený v Americe, známý jako «otec moderních Vrhcábů». V roce 1963 založil Mezinárodní asociaci Vrhcábů, vypracoval jednotná oficiální pravidla a zorganizoval první velké turnaje. Již v roce 1964 se v New Yorku konal mezinárodní turnaj s účastí mnoha celebrit a v roce 1967 se v Las Vegas uskutečnilo první mistrovství světa ve Vrhcáby.
Hra se rychle stala módní: Vrhcáby se hrály v soukromých klubech, na univerzitách i na společenských akcích. Byly pořádány turnaje sponzorované velkými společnostmi, objevili se slavní šampioni a autoři strategických knih, což upevnilo postavení Vrhcábů jako intelektuální a prestižní zábavy.
Na konci 20. století si Vrhcáby zachovaly popularitu v mnoha zemích. V několika státech východního Středomoří jsou Vrhcáby dodnes považovány za národní hru: v Řecku, Turecku, Libanonu, na Kypru a v Izraeli jsou hluboce zakořeněny v lidové kultuře. Ve Spojeném království a Spojených státech vznikly národní federace Vrhcábů, které pravidelně pořádají mistrovství a ligy.
Od počátku devadesátých let vstoupily Vrhcáby do digitální éry: vznikl software pro hru proti počítači a analýzu partií a s rozvojem internetu se objevila možnost hrát online se soupeři z celého světa. Tím se hra, která vznikla ve starověku, dokázala přizpůsobit novým epochám a technologiím, aniž by ztratila svůj intelektuální půvab.
Zajímavá fakta o Vrhcáby
- Královské partie a diplomatické dary. Vrhcáby byly odjakživa považovány za hru šlechty a často tvořily součást diplomatických darů. Ve 40. letech 18. století daroval osmanský sultán Mahmúd I (محمود) francouzskému králi Ludvíku XV (Louis XV) luxusní soupravu Vrhcábů z dřeva vykládaného perletí — symbol vytříbenosti a rozumu. Takové desky, zdobené zlatem, slonovinou nebo želvovinou, byly uchovávány v královských sbírkách jako znak vysokého postavení. Soupravy z 18. století se dnes na aukcích prodávají za desítky tisíc dolarů, zejména pokud patřily známým historickým osobnostem.
- Zákazy a vynalézavost hráčů. Během své dlouhé historie byly Vrhcáby opakovaně zakazovány kvůli spojení s hazardem. V roce 1254 francouzský král Ludvík IX zakázal hru u dvora a v roce 1526 v Anglii kardinál Thomas Wolsey (Thomas Wolsey) označil Vrhcáby za «ďáblův výtvor» a nařídil spálit všechny herní desky. Vynalézaví řemeslníci však našli řešení: v 16. století se v Anglii začaly vyrábět skládací herní desky na Vrhcáby ve tvaru knihy. Zvenku vypadaly jako svazek na polici, ale uvnitř se nacházelo hrací pole, kameny a kostky. To umožňovalo šlechtě tajně hrát zakázanou hru — otevřeli «knihu» ke hře a při nebezpečí ji rychle zavřeli. Dnes jsou takové soupravy Vrhcábů ceněny jako kuriózní starožitnosti.
- Vrhcáby v umění a populární kultuře. Díky své popularitě se Vrhcáby objevily v umění i literatuře. Například nizozemský malíř Jan Steen (1626–1679) zobrazil venkovské hráče Vrhcábů na svém obraze «The Game of Tric-Trac», kde zachytil dramatickou napjatost scény. V Ermitáži se nachází další Steenův obraz, na němž jeden z hráčů převrací desku — patrně po hádce kvůli prohře. Později se Vrhcáby objevily i ve filmu: v bondovce «Octopussy» (1983) hraje hlavní hrdina Vrhcáby s kostkami, čímž se zdůrazňuje atmosféra rizika a psychologického duelu. V orientální literatuře a poezii hra často symbolizuje proměnlivost osudu a moudrost v přijímání náhod.
- Rekordy a úspěchy. Dnes se konají mezinárodní turnaje ve Vrhcáby, kde soupeří nejlepší hráči světa. Od 70. let 20. století se každoročně pořádá mistrovství světa ve Vrhcáby — nejprve v Las Vegas a později v Monte Carlu — které přitahuje profesionály z celého světa. Existují i rekordy spojené s délkou her: v roce 2018 v Ázerbájdžánu Rustam Bilalov (Rustam Bilalov) ustanovil Guinnessův rekord v nejdelším maratonu Vrhcábů, který trval 25 hodin a 41 minut. Další zajímavý fakt — minimální počet hodů kostkami potřebný k ukončení partie je 16 tahů, teoreticky vypočítaný matematiky.
Během staletí se Vrhcáby staly nedílnou součástí kulturního dědictví mnoha národů. Zrozené ve starověké Persii, přežily období zákazů a znovuzrození, dobyly Východ i Západ a zachovaly si přitažlivost až do dnešních dnů. Historie Vrhcábů je historií lidské zábavy, v níž se prolíná duch soutěživosti a zamyšlení — od dvorských učenců po středověké hospody a vytříbené salony 20. století. Dnes Vrhcáby nadále spojují lidi různých generací a kultur a nabízejí vzácnou kombinaci náhody a výpočtu. Pochopení cesty, kterou tato hra prošla, odhaluje její zvláštní hodnotu — jako kulturní fenomén i jako cvičení pro mysl.
Po seznámení s bohatou historií Vrhcábů si člověk přirozeně chce vyzkoušet své dovednosti u herní desky. V další části se podíváme na pravidla této legendární hry — od krátkých Vrhcábů (moderní verze) po východní dlouhé Vrhcáby — a podělíme se o praktické rady. Ponořte se do atmosféry moudrosti a napětí, kterou Vrhcáby nabízejí, a objevte svět logických soubojů a dávných tradic.